Hledání: Slouží pro rychlé vyhledání vozu podle hlavních kritérií. Pro podrobné zadání všech parametrů klikněte na rozšířené vyhledávání. Jde o nabídku vozů všech autobazarů, sdružených v Superautobazar.cz.
Zobrazí úplnou nabídku vozů Superautobazaru v dané kategorii. Jde o nabídku všech autobazarů, sdružených v Superautobazar.cz.
Supermagazín na Superautobazar.cz. Články, rady, správné úřední postupy, zajímavosti...
Vyhledání autobazaru v nebo poblíž místa určení. V odkazu Všechny autobazary naleznete všechny autobazary sdružené ve skupině Superautobazar.cz setříděné abecedně.
Zobrazí úplnou nabídku vozů Superautobazaru v dané kategorii. Jde o nabídku všech autobazarů, sdružených v Superautobazar.cz.
Partneři:


Eurocareers.net

Dovolená Chorvatsko

Accommodation in Prague, prague accommodation

Bazény A&M Borovnička

Rubikon

Etická výchova


  Převzaté články    
   
   Převzato z: SPEED

Mysterium. Auto za 400 000 000 Kč!


Tvůj život tráví v dobře střežených sbírkách a projet se s ní je jedinečná a neopakovatelná příležitost. Spíš totálně nepravděpodobná sci-fi. Sám tomu nevěřím, ale za chvíli by se to mělo stát... Musel jsem kvůli tomu letět až do Japonska, ale pro tuhle příležitost bych se klidně vypravil i ke kanibalům. O spoustě aut se říká, že jsou ikonou, tady to však platí beze zbytku. Royale je takovou osobností, že tenhle termín překonává. Je možná nejslavnějším, rozhodně však nejcennějším autem na světě. A nepochybně je také tím nejdražším na čtyřech kolech, co se dá koupit. Tahle Royale nasadila světový rekord v roce 1987, kdy byla u Brooksu vydražena za 4 830 000 liber. Pak ji překonalo Ferrari 250 GTO, ale teď půjde znovu do dražby a očekává se suma kolem osmi milionů liber, což je na naše nějakých čtyři sta milionů! Bylo postaveno jen šest Bugatti Royale. Dodnes jsou to nejmystičtější stroje, které kdy spatřily světlo světa. Největší ze všech luxusních aut, už v konceptu tak pompézních a arogantních, že jim ani modrá krev nebyla dost dobrá. Nebyla pro aristokraty, ale rovnou pro korunované hlavy. Nová Royale se nedala koupit žádným množstvím peněz. Zájemci byli odmítnuti. A to byla Bugatti poměrně mladá značka, známá jako výrobce sportovních aut, rozhodně ne superluxusních. Právě tohle byl nejspíš důvod, proč Royale neuspěla. Dalším špatným tahem bylo, když v brožuře z roku 1926 Bugatti napsal, že si španělský král Alfonso objednal Royale. Bylo to pět let před tím, než byl skutečně prodán první exemplář. Navíc byla šíleně drahá, ve své době stála šest a půl tisíce liber, dvojnásobek vozu Rolls Royce Phantom II. A to se bavíme jen o šasi, které se dál karosovalo... O Royale se říká, že vznikla na popud jedné anglické dámy, se kterou Bugatti večeřel. Srovnávala jeho stroje se značkou Rolls Royce, o níž tvrdila, že je lepší. Možná je to pravda, možná ne. Každopádně je dokázáno, že Bugatti pomýšlel na výjimečné luxusní auto už v roce 1913 a tento rozhovor se mohl stát tou ,poslední kapkou". V polovině dvacátých letech usoudil, že je ten správný čas zaútočit na zaběhlý trh luxusních aut a předvést něco mnohem většího, rychlejšího a dražšího, než kdo kdy viděl. Povedlo se, prototypem motoru bylo téměř patnáctilitrové osmiválcové monstrum se dvěma svíčkami a třemi ventily na válec, dvěma sacími a jedním výfukovým. Produkční verze měly nakonec objem 12,8 litru, takže osm šestnáctistovkových Felicií v řadě. Bugatti udával výkon 275 koní, zlé jazyky však tvrdí, že se spíš blížil dvěma stovkám. Ale o to tu nejde a Royale nikdo nepojede změřit na brzdu. Tenhle motor je nádhernou třísetpadesátikilovou sochou z hliníku, jeden z Bugattiho největších úspěchů. Převodovka je třístupňová, dvojka je přímá a trojka rychloběžka. Spojka má samostatné uložení za motorem, není tedy pevnou součástí převodovky. Royale je obrovská. Prototyp měl rozvor 6,1 metru a 1,8metrový rozchod. Sériová verze se o malinko zmenšila, ale stejně je to skoro třítunový, víc jak šestimetrový obr. I na Bugattiho byla velká. V úzkých zatáčkách a ve městě se občas muselo couvat a manévrovat. Stojí na krásných čtyřiadvacetipalcových hliníkových kolech s integrálními kotouči, kdybyste chtěli sundat pneumatiku, museli byste nejdříve vyndat dvaatřicet šroubů držících ráfek. Ale kdo jezdí v Royale, má na tyhle věci lidi. Je obrovská škoda, že se jich postavilo jen šest. Zbylo třiadvacet vyrobených motorů, které našly uplatnění v lokomotivách. Ty byly rovněž Bugattiho dílem, poháněly je buď dva, nebo čtyři tyto ušlechtilé motory. Nakonec bylo postaveno devětasedmdesát mašin pro francouzské národní dráhy s celkem 186 motory. Jedna z nich zdolala rekord na sedmdesát kilometrů průměrnou rychlostí 196 kilometrů v hodině a další posloužila bratrům Schlumpfům ke stavbě repliky Royale. Prototyp měl závodní historii. Při testování byl osazen karoserií Packard, potom se vystřídaly dvě čtyřdveřové a nakonec byl okarosován pařížským Weymannem na dvoudveřové kupé. Ale tuhle verzi lehce pinklý Bugatti naboural po cestě z nějakého večírku a ve finále bylo šasi prototypu osazeno překrásnou karoserií Coupé Napoleon Sedanca De Ville s otevřenou přední částí pro řidiče. To je ta proslavená černo-stříbrná. Možná nejkrásnější, určitě však nejdramatičtější Royale. Prvním kupcem Royale se nakonec nestal žádný král, ale francouzský textilník Armand Esders v roce 1932. Dynamickou a elegantní dvousedadlovou karoserii bez střechy pro ni navrhl Bugattiho syn Jean. Právě repliku tohoto exempláře udělali bratři Schlumpfové do svého muzea. Tahle Royale neměla světla, protože s ní Esders nechtěl jezdit v noci. Později byla Henri Binderem překarosována na Coupé De Ville a po válce se přemístila do Británie. Pak se stala součástí sbírky Harrah Collection. Druhou Royale si koupil doktor Joseph Fuchs, který si z ní nechal u mnichovského Weinbergera postavit velký kabriolet. Nějaký čas pak žila na Dálném východě, pak se o ní neví až do té doby, kdy ji našel Charles Chayne z General Motors na skládce v New Yorku. Paradoxně je dnes součástí Fordova muzea. Třetím a posledním zákazníkem se stal britský potravinářský magnát, kapitán Cuthbert Foster. Nechal si na ni u Park Wardu postavit vcelku nudnou limuzínu, podobnou Daimleru, který dříve vlastnil. Po válce se chtěl odstěhovat do Ameriky a prodal ji dealerovi Bugatti. Nakonec našla domov ve francouzské sbírce bratří Schlumpfů, po boku prvního Coupé Napoleon, které Schlumpfové odkoupili přímo od Bugattiho. Dvě poslední Royale, Berline de Voyage a toto Kellnerovo kupé, se nikdy neprodaly. Zůstaly v Bugattiho rodině do roku 1947, kdy Ettore zemřel. Krásné doby. Dneska se koupí sériovka a buď prostě přežije, nebo shnije. Doba karosářů už je dávno pryč. ,Naše" Royale je poslední ze šesti postavených, kupé s karoserií od Kellnera, bývalé auto amerického závodníka a konstruktéra Briggse Cunninghama. Žije ve svém světě, zde v Tokiu. Nejezdí. Je vězněm své extrémní hodnoty a křehké velikosti. Nikdo by si netroufl s ní vyjet na normální silnice. Navíc je v naprosto originálním stavu. Po víc jak sedmdesáti letech. Lak, interiér - vše je původní. Primitivní tónování předního skla je po letech skvrnité, ale originální. Karoserie není nijak okázalá, je elegantní a čistá. Ale její rozměry a nádherná obrovská kola ji činí nadpozemskou. Vztyčený maskot slona trůní ve výši mých očí. Je dokonale vyvážená a na fotografiích působí jako mnohem menší. Mám rozklepaná kolena a moje pocity jsou něčím mezi prvním rande a setkáním se samotným Patronem. Nikdo z jejích současných majitelů s ní nejel. Jen nejlepší japonský specialista na Bugatti, pan Bano, až poté, co jí opravil zlomený píst. Kde se dají sehnat náhradní díly na Royale? Tenhle byl z anglické firmy South Cerney Engineering, která postavila repliku Royale pro Toma Wheatcrofta, chlapíka, co koupil a zrestauroval Donnington park. Otevřu obrovské dveře, vyšplhám nahoru a vklouznu do velkého křesla v hnědé kůži. Interiér je poměrně střízlivý, není to přehnaně honosný salonek, který by se dal u nejdražšího auta své doby čekat. Není tu ani topení, jen dva zapalovače na doutníky pro pasažéry vzadu, na které není vidět přes malé okénko. Kabina není vzhledem k monumentalitě Royale až tak veliká, ale místa je tu dostatek. Pod zadním sedadlem je páka, kterou se otevírá decentní kufr. Jsou v něm kalifornské značky předchozího majitele a originální sada nářadí Bugatti. Není tu tachometr, otáčkoměr ani palivoměr. Jen čtyři ciferníky uprostřed. Tlak a teplota oleje, ampérmetr a teplota vody. Royale má řízení napravo, stejně jako všechna předválečná auta. Místo páky na volantu je tu klasická řadička s hlavou ze slonoviny, která byla tou dobou tak trochu amerikanismem. Stejně tak i pedály jsou jako v dnešních autech, není tu plyn uprostřed. Volant se čtyřmi troubicími knoflíky na zadní části je enormní. Připadá mi, jako bych se díval ven spíš skrz něj než nad ním. A ta dlouhá kapotaÉ Je to jako sen, pořád tomu nemůžu uvěřit. Na tomhle sedadle seděl Etore Bugatti a držel tenhle volant...

  
  
 
 
© CIS, Complete Internet Services, tvorba www, seo optimalizace