Převod práv a smlouvy + SPZ a TP

Pokud se konečně překleneme přes všechna úskalí výběru vozu, stále ještě nemáme vyhráno. Čeká nás samotný akt koupě vozu, jenž je spojen se sepsáním či podepsáním kupní smlouvy a následným provedením změny majitele v dokladech o vozidle.

Je třeba samozřejmě rozlišit nákup vozu od soukromé osoby či firmy (nezabývající se prodejem vozidel) a některého z autobazarů. Autobazary mají zpravidla tyto smlouvy již zpracovány a doplní se pouze údaje o vozidle a kupujícím. Při koupi vozu např. na inzerát, je třeba tuto smlouvu mezi starým a novým majitelem vytvořit. Tato smlouva by měla obsahovat veškeré údaje o vozidle (výrobní čísla, typ, značku, barvu) a obou smluvních stranách, což jsou kupující a prodávající. Údaje musí obsahovat jména, adresy, případně rodná čísla.

Samozřejmě prodávající by měl být, pokud není uvedeno jinak, vlastníkem předmětného vozidla. Existují však výjimky, které je nutno doložit, např. plnou mocí k prodeji vozidla. Pokud totiž není majitel vozu totožný s prodávajícím, tak nám samozřejmě nemůže prodat něco, co mu nepatří. Do smlouvy musíme také doplnit kupní cenu vozidla a pro větší jistotu uvézt, že plná kupní cena byla uhrazena a tuto skutečnost si nechat potvrdit.

Do smlouvy můžeme uvézt také stav vozidla, jeho výbavu, případně po dohodě vepsat, že prodávající nenese záruku za automobil a že jeho stav odpovídá jeho stáří a počtu ujetých kilometrů. To všechno však záleží na dohodě obou stran a samozřejmě pro kupujícího je to nevýhodné. Zpravidla však u tohoto druhu koupě reklamace u bývalého majitele neuplatňujeme, až na výjimky, jako by bylo například zatajení vážné závady (prasklý blok motoru atd.).

Již výše zmíněná smlouva s autobazarem je pro všechny zákazníky stejná a většinou ze strany bazaru dobře ošetřena vůči reklamacím a jakýmkoliv pozdějším nárokům k bazaru. U smluv samozřejmě platí stejné pravidlo, jako u vozidel. Rizika se dají na maximum minimalizovat nákupem vozu v autobazaru nějakého zástupce prodeje nových vozidel.

Jelikož smlouva slouží jako základ pro přihlášení vozidla na nového majitele, tak se pomalu dostáváme do závěru patálií s nákupem vozu. Abychom vozidlo mohli řádně zaevidovat, musí jej bývalý majitel odhlásit (případně nám vystaví plnou moc k odhlášení) a poté nám již nic nebrání v evidenci. Před návštěvou Magistrátů příslušných měst musíme s ojetým vozem navštívit kteroukoliv stanici technické kontroly (STK) z důvodu provedení evidenční kontroly. Při kontrole se porovnávají výrobní čísla vozidla s technickým průkazem, a pokud je vše v pořádku, vystaví vám doklad o provedení kontroly. Ten později slouží jako podklad pro vydání evidenční známky (stříbrné nálepky) při přihlášení vozu. Poslední naší povinností před návštěvou Magistrátu je sjednání pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (povinné ručení), bez něhož nelze vůz nově zaevidovat. K pojištění se blíže vyjádříme v některé z dalších kapitol našeho seriálu.

Pokud máme všechny výše zmíněné podklady připraveny, můžeme se tedy vydat na příslušný Magistrát (odbor) registrace nových vozidel, dříve PČR - Dopravní inspektorát. Tam po vyplnění nezbytných formulářů a zaplacení příslušného poplatku bude vozidlo konečně zaevidováno. Jako samozřejmý beru fakt, že vozidlo k řádnému zaevidování má platnou STK a kontrolu emisí.